kapitola 3.
Ráno probudilo Harryho jasnými slunečními paprsky, šimrajícími ho po tváři. Ospale zívl, vykutálel se z pod postele na které spal Dudley, nešetrně do něj dloubl a líně se protáhl. Dudley měl postel výš než je běžné. Vedli k ní dva malé schůdky a když se Harry postavil, dosahovala mu po ramena. Harry spal na zemi, na matraci a hromadě peřin, v relativním šeru, které mu poskytovali závěsy. Jeho postel připomínala spíš noru, nebo doupě. Cítil se v něm bezpečně.
„Vstávej Dudley, jedeme do města.“ Houkl na zkuhrajícího bratrance a vydal se do koupelny. Před odchodem ještě zlomyslně roztáhl závěsy a nechal přímé sluneční paprsky udeřit Dudleymu přímo do tváře.
„Harry! Já tě přetrhnu!“ slyšel ještě za dveřmi a vesele zamířil do sprchy.
Pod proudem horké vody si rekapituloval předchozí večer.
**
Když odešel od Zrzavé a pana Snapea, netrvalo mu dlouho obejít zbývající domy a v určený čas stál v parku a čekal na Radara. Společně se pak vydali skrz divokou zeleň do paneláku, který stál z druhé strany parku, na Zimním náměstí. Panelák byl neobydlený, poslední majitel zemřel před dvanácti lety a teď jen chátral. Stal se útočištěm a hlavním doupětem Gangu Lvů. Pár členů zde bydlelo a udržovalo budovu v celkem obytném stavu. Leon, vůdce gangu, seděl na základně ve třetím patře, na zemi roztahané papíry, mapy a plány a společně se svými stratégy promýšleli další tah proti Psům.
„Zdravím Leone, Radar přináší nové zprávy. Je to celkem znepokojivé. Psi začínají vylézat z úkrytů a cítí se dostatečně silní na to, aby šli na nepřátelské území.“
„Chceš tím říct, že vstoupili do naší čtvrtě? Aniž by o tom věděla některá z hlídek?“
„Chci tím říct, že na zítra plánují skrýt se dole v parku a posbírat pár malých zajatců.“
Leon se zadíval na Radara, který jen mrsknul ocasem a vydal se k oknu. Měl odtud skvělý výhled na dům, kde právě spala Vlnka.
Leon byl 23-letý angličan, jehož rodiče se před třemi lety zabili v autě a jemu zůstali jen jejich dluhy. Prodal dům, zbavil se dluhů a nastěhoval se sem, do prázdného paneláku, kde mezitím přebývali jiní osiřelí členové gangu. Byl vysoký, hodně svalnatý s těžkou a robustní postavou, na hlavě měl hnědé dredy, trčící na všechny strany. Jeho čokoládově hnědé oči byly přátelské, ale husté, téměř srostlé obočí, dlouhá bradka, spletená do dvou úzkých copů a kotlety na lících, dodávaly jeho tváři tvrdý a nebezpečný výraz. Jeho kůže byla opálená v zimě i v létě a nosil převážně tílka a kraťasy. Zjevem velmi připomínal lva a díky tomu získal svoji přezdívku. Vůdcem gangu byl od 16-ti, kdy převzal roli po zabitém Feroxovi.
„To vypadá na změnu plánu. Tak mě tak napadá Lorde, co děláš ty a Baron zítra?“ ušklíbla se na něj Liška, hlavní stratéžka gangu. Byla to 15-ti letá, velmi drobná, hodně pihovatá dívka, s krátkými rezavými vlasy rozčesanými a nagelovanými do dvou špic a s bíle nabarveným pruhem vlasů uprostřed, ulíznutým dozadu. Svojí přezdívku ovšem získala nejen díky svým vlasů, oříškovým očím s hustými řasami a úzkým špičatým nosem, téměř skrytým pod záplavou pih, ale především svojí mazaností, proradností a smyslem pro strategii, plánování a úskoky. Ne nadarmo se říká „liška podšitá“. Ji to vystihovalo přesně. Nosila jen jediné červené šaty s hlubokým výstřihem a velmi širokou sukní a bílé baleríny. V zimě přidávala teplý hnědý kabát a černé kozačky. Vzhledem k tomu, že akce plánovala, ale neúčastnila se jich, neměla potřebu nosit nic vhodnějšího k pohybu a tichému plížení.
Baron byla přezdívka Dudleyho, pro svoji přátelskou povahu a schopnost získat si kohokoliv a váženost jeho rodiny se mu říkalo Baron. Harry byl kočičí Lord, ale říkali mu pouze Lord, bylo to více děsivé a zdůrazňovalo to jeho autoritu a postavení v gagnu.
„Ráno jedeme do města, měli by sme se vrátit kolem oběda. Nad čím přemýšlíš Liško?“ usmál se na ni Harry a usadil se do měkkého sofa vedle Leona. Nechal se obejmout jeho silnou paží a uložil si hlavu na jeho rameno. Harry byl jeho miláček, Leon si nemohl pomoct, ale malý Lord pro něj byl téměř jako syn. Byl velmi inteligentní, bystrý, nebezpečný a neuvěřitelně roztomilý. Dokonalé lvíče. Chráněnec a oblíbenec velkého lva.
„Tak mě napadá, proč hru neobrátit? Přijdou sem někoho zajmout a místo toho my zajmeme je. Je to jednoduché, v parku si jako doma, Baron a pár jeho malých přátel bude návnada, ty vyšleš své chlupaté agenty, dáš nám signál, my je obklíčíme a zajmeme.Rychlá čistá akce, žádné zbytečné boje, nechceme oběti.“
„Výborně, řeknu Baronovi, ať jde s bratry Vlky ve 2 odpoledne do parku a zabývají se nějakými kravinami. Můžou se pak zmínit třeba o našem gangu, aby navnadili nepřítele na tučnou kořist,“ Harryho hlas zněl sarkasmem když si vybavil tučná těla Vlčích bratrů a Dudleyho neméně. „potom řeknu Radarovi, Špehýrce, Dráteníkovi a Skokanovi, aby nám dali vědět o počtu a umístění protivníků a vám pošlu signál. Řekněme, že nad každým Psem se jedna větev stromu zbarví u kluka na modro, u holky na červeno a pro jistotu budou lehce jiskřit. Máte nápady, odkud by měla znamení jít vidět?“
„Co třeba z toho prvního opuštěného paneláku před parkem? Vedle posledního nízkého domu?“ navrhl Leon.
„To není vhodné, přijel sem pan Snape, co mu to tam patří a dneska mě viděl jít za Zrzavou, nebylo to příjemné setkání a myslím, že by neměl vědět o ničem co se nás týká.“
„Tak půda domu na východním vstupu do parku tady ze Zimního náměstí. Signál bude vyhlížet Sojka a předá souřadnice Leonovi, Tygrovi, Faunovi a Gepardovi. Vašim úkolem je umlčet a znehybnit. Až budete mít všechny, odtáhnete je do sklepa domu číslo 8 ve Smetanově ulici. Převezmou je tam Dvojčata a postarají se o ně. Potom se sejdeme u Losí kašny a Leon rozdá další instrukce. Bude potřeba určit posly s žádostí o výkupné. Na tom se dohodnu s Leonem ještě dneska, zítra vás budu informovat. Ale čím míň lidí to bude vědět, tím lépe. Rozdělíme se až o kořist.“ Uzavřela debatu Liška, sebrala některé mapy a dokumenty a odešla z místnosti.
„Vsadím se, že teď bude až do rána pracovat na nejlepším a nejvýhodnějším postupu od počátku akce až po předání zajatců a využití kořisti. Určí několik náhradních plánů, aby celá akce neselhala na jediné chybě a bude se snažit určit všechny možné proměnné a vymyslet dokonalý plán.“ Usmál se Harry a ostatní se zasmáli.
„Já tě slyšela Lorde!“ ozvalo se z vedlejší místnosti.
„Ups! Tak já mizím lidi, než sem vletí, Pojď Radare, tady už nás není potřeba.“ Smál se Harry a rychle následoval Radara ze dveří. Celou cestu po schodech je provázel bujarý smích ostatních.
**
„Vylez ven Harry, ostatní se chtějí taky vysprchovat!“ zabušil Dudley už poněkolikáté na dveře. Nakonec Harry přece jen vylezl, ošoupaným ručníkem si sušil vlasy a šel se obléct do pokoje. Vzal si jedny ze svých školních a tedy nejlepších věcí. Trochu otrhané černé džíny a zelené triko s černou mikinou. I přes léto a teplé slunce bylo pro Harryho snadné se nachladit. Stačilo když zafoukal studený vítr.
Jeli do Londýna. Harry byl překvapený, v Londýně byl jen dvakrát co si pamatoval a tak se nemohl dočkat. Důvodem návštěvy hlavního města Anglie byla také návštěva specializovaného střediska, kde Harrymu přesně změří zrak a rozhodnou, jestli by nebyla možná operace, která by jeho poškození napravila. Dudley si pro změnu vyžádal na rodičích návštěvu zoo a tak měli na dopoledne program zajištěný.
První návštěva byla na již zmíněném specializovaném oddělení na oči a Harry poprvé v životě prošel kompletním vyšetřením. Nebylo to nic příjemného a chvílemi i bolestivého, výsledky ovšem za to utrpení stály. Lékaři Harrymu naměřily přesně dioptrie a po dlouhém dohadování mezi sebou se rozhodli, že operace by byla možná a téměř celá hrazená pojišťovnou. Ovšem Harry by stále musel nosit brýle na čtení, aby oči tolik nezatěžoval. Dursleyovi souhlasili a naplánovali operaci za týden, dokud mají naspořené potřebné peníze.
V obchodu s brýlemi si Harry vybral rovnou brýle na čtení a to takového charakteru, aby je mohl běžně nosit. Byly úzké, obdélníkové, a při pohledu rovně a výš se Harry díval přes a ne skrz. Pouze když sklopil oči ke knize, nebo si brýle povytáhl výš, díval se přes čočky. Obroučky byly ocelové, tenké a velmi elegantní.
V devět hodin dorazili do zoo. Harry byl nadšen tolika různými zvířaty, která vylézala z úkrytů jen co se přiblížil a Dudley byl nadšený z toho, že je vidí tak zblízka. Velké překvapení pro Harryho bylo, že se dokáže dorozumět i s velkými kočkovitými šelmami, jako jsou lvi, tygři, levharti a pumy. Ovšem to nejpřekvapivější bylo zjištění, že Harry mluví i hadí řečí. Přišel na to v oddělení s plazi, kdy se ke sklu připlazili všichni hadi a jeden po druhém něco pokřikovali, že jim nešlo rozumět. Až když je Harry okřikl, aby byly z ticha a mluvili po jednom, uvědomil si, že jim rozumí a že s nimi mluví. Dudley z toho měl velkou legraci a bral to za skvělou novou možnost pro špionáže. Přeci jen, had byl nenápadnější než kočka a dostal se téměř všude.
Domů se dostali před polednem a ve dvě hodiny už byl Dudley nachystaný s bratry Wolfovými v parku. Vlčí bratři, bratři Vlků, tak se jim říkalo pro jejich příjmení a také pro podobnost s vlky. Byly samotářští, v Dudleyho věku, oba měly šedohnědé vlasy a sivé oči. Byly dost mrzoutští a učili se bojovat a stopovat.
Celá akce proběhla podle plánu. V parku se objevili čtyři Psi, z toho jedna byla dívka, všichni byli bezpečně umlčeni a znehybněni a dopraveni do příslušného domu. Dál to Harryho ani Dudleyho nezajímalo a tak se vydali každý svou cestou. Dudley si šel s bratry vlky něco zařídit k řece a Harry se vydal za paní Courtovou. Vzal starou paní na vycházku. Nevšiml si černého stínu, který se k nim připojil.
Celý týden se Harry nemohl dočkat tohoto dne. Bylo pondělí a on měl podstoupit operaci. Večer ještě zašel za Leonem.
„Nazdar Lorde, co ty tu? Už jsme ti chyběli?“ přivítal ho Gepard, velice rychlý a pružný, štíhlý kluk. Bylo mu 19, měl hnědo-žluté oči a krátké světle hnědé vlasy. V uchu měl náušnici ve tvaru kočičí tlapky a na krku žraločí zub. Byl skvělý běžec a výborný bojovník.
„Ahoj všichni, jen sem se přišel podívat jak se vám vede a taky říct, že budu pár dní mimo dosah. Kde je Leon?“
„Někde venku. Kam se chystáš Hadí králi?“ smála se mu Liška z pohovky. Od jeho návratu ze zoo, kdy Dudley roznesl co mohl o jeho schopnosti mluvit s hady, si z něj dělali všichni legraci. Ale mysleli to v dobrém.
„To je překvapení. Uvidíte v pátek. Jen chci říct Leonovi, že jsem poslal Špehýrku za řeku k Supům, je nenápadná a bude na ně jen dohlížet. Kdyby se Supové chystali podniknout něco proti nám, přiběhne aby ste se mohli připravit k boji. A Dráteník zůstane u Psů, kdyby bylo potřeba, pošle sem některého z kočičích poslů. Radar má volno tak ho nečekejte. No nic, já půjdu, vyřiďte Leonovi, že jsem se stavil a spravte ho o všem. Mějte se“
„Ty taky!“ ozvalo se mnohohlasně a Harry zase odešel.
… … …
Operace proběhla bez problémů, další 4 dny se Harry zotavoval ze zákroku a zvykal si na nový pohled na svět. Své nové brýle zatím nosil u sebe v pouzdře, oči si museli odpočinout. V pátek večer se Harry vydal do Lvího doupěte a narazil na Leona.
„Lorde! Jsi zpátky! Páni, vypadáš jinak. Kde máš brýle? A kdes byl? Lidi mi něco málo řekli, ale nikdo toho o tobě moc nevěděl. A Baron mlčel. Týjo, bez kulatejch věcí ti to sluší! Vidíš dobře? Si v pohodě?“ zahrnul ho Leon otázkami a rychle, krátce ho objal. Vedl ho na pohovku a strhl na ně všechnu pozornost.
„No, byl sem v Londýně, na operaci, zbavili mě těch příšernejch brýlí, ale na čtení bych měl furt nosit. Ale až od příštího týdne, takže teď nesmím nic číst. Je to otrava. Ale pořád si zvykám, všechno je teď nějak ostřejší a jasnější. Nikdy jsem si neuvědomil, jak špatné sem měl oči. Je to jako by mi je úplně vyměnili!“
„No barvu ti naštěstí nechali, ta zelená je děsně zvláštní, taková nezvyklá a koncentrovaná!“ Vyjekla Liška když zkoumala Harryho tvař a oči. Ostatní pobrukovali na souhlas a zvědavě si Harryho prohlíželi.
„Hej! Nezírejte na mě, sem to pořád já a sem furt stejnej, akorát teď pořádně vidím.“ Ohradil se Harry proti přílišné pozornosti a nechal se Leonem uvelebit v jeho náručí. Za chvíli k němu doběhli dvě 15-ti leté dívky, sestry Jin a Jang a začali mu splétat úhledné drobné copánky. Dvojvaječná dvojčata, každá úplně jiná. Jin byla podsaditá dlouhovlasá černovláska s plnými ženskými tvary, nižšího vzrůstu s černohnědýma očima, bílou pletí a veselým úsměvem. Jang byla vysoká, hubená blondýnka s krátkými vlasy, ostře řezaným obličejem, bledě modrýma očima, bronzově opálená s lehce strnulým a nuceným úsměvem. Každá byla povahou úplně jiná a přesto spolu jakoby komunikovali beze slov.
Všichni se Harrymu smáli, když zatřepal hlavou s novými copánky, že vypadá jak bájná Medúsa a hady místo vlasů. Harry se smál s nimi. Netrvalo dlouho a Harry po namáhavém dni usnul v Leonově náručí.
Ráno se probudil dezorientovaný, ale rychle si uvědomil kde je. Po snídani s přáteli z gangu se rozloučila vydal se za povinnostmi. Celý nadcházející týden měl Harry pocit, že ho někdo sleduje. Po týdnu pan Snape odjel z Tkalcovské ulice a pocit zmizel. Harry byl přesvědčený, že ho muž sledoval, jen nepochopil proč. No když ho nevyhledal, bylo mu to jedno.
A tak dál Harry Evans, kočičí Lord a Hadí král v jednom, proplouval životem. Učil se ve škole i mimo ni, účastnil se války proti Psům a trénoval svoji magii. Učil Geparda dorozumívat se se Skokanem, aby se obešli i bez něj, protože věděl, že brzy nastoupí do školy, velmi daleko odsud.
